narozena: 16.9.2009
černá se znaky
tituly a zkoušky:
....tak mám nové páníčky. Jeli jsme dlouho autem, ale já jsem už byla trénovaná a tak se mi to docela líbilo. Moje nová smečka je fajn. Je nás sice míň než doma, ale třeba se to časem změní. Ve smečce jsou dva dvounožci a dva čtvernožci no a teď i já. Představte si že Šerdík je taky beardedka jako já... no to je super. Brix se straní, ale ono se to změní, až zjistí jak jsem krásná holka. Zatím jsem prý jen otravné štěně. Šerda má jiný názor, pro něj jsem krásná holka už teď... jen do mističky s granulkama mu lézt nesmím. To se moc zlobí. No a dvounožci...páníček je veliký vousatý, tak se k sobě hodíme. No a panička ta je taky mooooc hodná, ale páníček mne víc mazlí a rozmazluje. No a prý už mne vychovávají a cvičí a prý jsem dobrý žáček..... jé už jsem toho napsala dost a chce se mi spinkat.
.. tak jsem se trošku rozkoukala ... je to tu paráda, Šerdík si už se mnou hraje, mám spoustu hraček, chodíme na krátké procházky, jezdíme autíčkem na výlety, mám na cvičáku dvě kamarádky, Máju a Erinku jsou sice o kousek starší, ale já jsem vetší a šikovnější. Jen Mája mi trošku moc kouše, ale to prý mám zato, že prý trápím doma Šerdíka, tak abych zažila sama jaké to je když se do kožíšku zaboří jehličkové zoubky... moc se těším, když panička vytáhne klikr a pořád dostávám pamlsky a skoro nic mi to nestojí, už jsem přišla na fintu jak získat pamlsek... no prostě dělám to, za co ho dostávám a když ho najednou nedostanu, tak přemýšlím co by asi panička chtěla a skoro vždycky na to přijdu, no panička asi neumí nic těžšího a tak se vždycky pořádně nadlábnu sušeného masíčka.
.... představte si, byli jsme na takové procházce a najednou byl takový malý plotek a za ním bylo něco hrozného velkého, koukalo to a přežvykovalo... a tak jsem poprvé uviděla býčky na pastvině.. no naštěstí s námi byl Šerda a tak jsem se tolik nebála, když se nebojí on, tak ani já, ale když se stádo dalo do pohybu, tak se i Šerda rozhodl, že déle zůstávat by bylo nebezpečné a raději jsme se vrátili za paničkou... slepice... to mne moc nezajímá, ale to za čím Šerdík běžel přes pole, to jsem sice neviděla, ale asi to bylo zajímavé, budu se ho muset zeptat co je to, s čím se dá hrát a běhat.... no říkal, že jsou to srnky, ale nevím co to je...
... zatím bylo docela pěkně, svítilo sluníčko a bylo teplo, ale to se nějak změnilo je docela zima, ale když se běhá tak zima není.... občas lítá vzduchem takové bílé a dá se to honit, ale jak se mi to dotkne nosu, tak to zastudí a rozplyne se to ...
... ráda jezdím autem, tak se prý pojedeme podívat za kamarády do Přerova... tam jsou dvě beardedky a dvě lhasajdy, tak to snad bude legrace.... už se těším ... pak vám napíšu jaké to bylo a snad bude i nějaká fotka...
...trošku jsem se odmlčela, ale to jen proto, že nemám vůbec čas na psaní. Já se tedy vůbec nezastavím. Přišla opravdová zima, sníh a mráz, ale nám to se Šerdíkem vůbec nevadí. Nejraději bych byla pořád venku. Jezdíme do Ostravy za Askem a trénovat městský ruch. Jela jsem autobusem i tramvají, byli jsme na nádraží, chodíme ke škole, abych se nebála těch malých ničemů...no prostě se správně socializuju. Ještě chodíme na cvičák, kde si hraji se stejně starými štěňátky, bíglí kluk mne docela slušně škube, protože mne nemůže dohonit, tak mne drží za chlupy a nechce mi pustit. Ještě mám kamarádku Erinku, je to drsnosrstá jezevčička a taky s námi chodí Josífek jezevčí kluk, ale ten se s námi nebaví. Trošku se nás bojí.. ale maskuje to tím, že má jiné zájmy, třeba čuchání a hrabání. Nedávno jsem se seznámila se sedmiměsíčním pejskem ...akitou. Jéééé to byl obr, ale já se s tím nemazlím, když si ke mně chtěl čuchnout, tak jak jsem nechtěla, tak jsem nahrnula pysky, vycenila zoubky a ňafla jsem ho do nosu...hihihi byl tak překvapený, že se na nic nezmohl. Na kluky musí být přísnost, jinak to nám holkám přeroste přes hlavu. Řekla bych, že i doma už to mám pod kontrolou.....
........ 
27. prosince jsem se vydali do Jihlavy na trénink working testů, které nás čekají v březnu. No abych řekla pravdu, bylo to zajímavé, všude samé beardedky, a panička po mně chtěla nějaké cviky. Překvapila jsem odložením. To snad mám v hlavě srovnané. O paničku se nebojím a zůstat chvíli na místě to nic není.
No snažíme se cvičit, abych prý nedělala ostudu jako Šerda, ale nevím nevím, jestli to zvládneme. Nějak se mi nechce chodit na vodítku a u nohy. Proč bych to měla dělat, když daleko zajímavější je běhat si kde chci. Ničeho se nebojím a tak vlastně tu paničku skoro na nic nepotřebuji. Noooo piškotky jsou dobré a tak jí občas poslechnu.
Stejně nejlepší jsou procházky. Panička přišla na to, že nemůžeme chodit všichni společně a tak teď skoro vždy chodím s paničkou sama. Jen občas prý za odměnu jdeme na procházku všichni dohromady. Šerda totiž drobátko protestuje, když ho pořád otravuju a prý je procházka se mnou pro Šerdu za trest. Hihihi za trest, to není vůbec pravda. Jak dolejzá, když si jdeme zaběhat na zahradu.
Miluju všechny lidi, myslím si, že všichni jsou super a na hraní. Nejlépe je olízat je, pohrát si s nimi, běžet k nim.... to ale panička nerada vidí. No jednou jsem se rozhodla podívat se na toho človíčka co stál na zastávce. Samozřejmě jsem běžela přes cestu. Takhle se prý láska k lidem nemůže projevovat... jestli prý nebudu poslouchat , tak ze mně bude placka .... ( úplně jsem tomu nerozumněla, placka.... no prý by mně přejelo auto a pak bych byla placatá...stejně tomu nerozumím, ale asi to bude pravda, když to říká panička).
Brixulín zvaný Pixel se holedbal, že se nebude se mnou bavit, že jsem hloupá holka. Ha ha ha, tak jsem mu ukázala zač je toho loket.... Už jsem vyšší, těžší ...no a o tom, že jsem už dávno chytřejší o tom žádná...
Šerda si občas dovoluje protestovat, proti mým projevům náklonosti. Cení zuby, vrčí a chce běžet tak rychle, že bych ho nedohonila. No zatím utíká rychleji než já, ale to se brzy změní. Stejně to jenom hraje...je šťastný, že má svoji nádhernou holčičku Mínečku. Občas si s Pixelem vymění názory. Pixel si myslí, že naše hry jsou pro mne nebezpečné a Šerdu pěkně spraží, aby mne zachránil. No je to pěkný projev náklonosti, já si udělám pořádek sama.
Tak si představte, že už mi brzy bude pět měsíců....no a panička se rozhodla to zdokumentovat a tak jsem se musela fotit. Cvičíme výstavní postoj a pohyb v kruhu...no moc mi to nebaví, ale možná, až budu slyšet ovace a potlesk....tak si to zamiluji a budu přímo modelka.
vidíte jak mám krásnou hlavičku
No a v postoji jsem prý taky docel slušná.... jsem zvědavá jestli májí stejný názor jako panička i rozhodčí? Prvně se půjdeme ukázat na národní výstavu do Ostravy. Pilně trénujeme, abychom byli nejlepší... o tom přece nikdo nebude pochybovat.
......
No tak co vy na to, vypadám celkem dobře...panička sice říká, že namám žádné chlupy...Šerda byl prý jako medvídek a já jsem prý nějaká jiná...no já si myslím, že si už nic nepamatuje. Možná jsem jiná, než Šerdík, ale ty chlupy co mám mi úplně stačí. Zima mi není i když jsem na zahradě v mrazu...ani dvacet stupňů mínus nás se Šerdou nerozhází. To na nás panička nějak zapomněla a my jsme si hráli na zahradě skoro hodinu. Stejně jsem domů moc nechtěla, otužování je prý dobré pro zdraví.....
... hrozně to utíká a mně už bylo půl roku... tedy správně šest měsíců. Zajímá vás co dělám? Tak já vám to povím...chodíme s paničkou na procházky, většinou jen my dvě, cvičíme a zdokonalujeme se...hlavně panička,snaží se neudělat žádnou chybu. Ten náš výcvik zkoušíme i na cvičáku.. jen je to těžké, protože cvičíme trošku jinak než ostatní a tak si na cvičáku vlastně jen hraju a honím s ostatními štěňaty. To se mně moooc líbí, no a za tu hru, pak klidně paničku i poslechnu a odvolá mne z honičky a já si pěkně sednu, však vím, že si pak zase budu hrát a blbnout, tak proč bych nepřišla.
Tak a teď se musím pochlubit...asi panička žádnou chybu neudělala, protože jsme dne 28. března 2010 složili "Bearded collie - primary test" . Tedy první stupeň pracovní zkoušky pro bearded collie na 98 bodů ze sta... a to jako nejmladší beardedka v České republice. No zatím jsem nejmladší, možná o tohle prvenství příjdu, ale do dalších zkoušek to prvenství mám jisté.
...no a s tím úspěchem to asi začne... panička je spokojená a bude ze mne chtít mít úspěšnou psí holku co umí poslouchat...no nevím jestli jí to splním. Však uvidíme jestli to spolu dokážeme.
Tak si představte, že už jsem prý dospělá... hi hi hi ...to že jsem poprvé hárala, to ze mně dospělou nedělá. Rozumu mám jako malé štěně, chlupy taky nic moc, jen snad to, že jsem koketa a úplně jsem zblbla toho našeho zrzavce. To prý velké holky umí. No jako partnera pro život bych si ho nevybrala, ale ty slaďoučké namlouvací řečičky a pohyby... ty jsem ho dělat nechala. Přece se neokradu o ty krásné chvilky, kdy se mi dvořil tak, že mi z toho šla hlava kolem. Ještě že Šerda je normální ..... I když je Pixel už stařeček, tak namluvy mu šly jedna radost. Tolik něžnosti bych od něj nečekala. Jinak je nerudný a nesmím se k mističce s granulkama ani přiblížit a představte si, že mi granulky nabízel a vůbec nejedl, celé dny fňukal a vyl. Skoro se to nedalo vydržet. Jak mně uviděl, žačal tancovat, usmíval se na mně, koulel sudy, ukazoval mi bříško...to jsem do té doby nikdy neviděla. Olizoval mi ouška, tlapičkou mi hladil a krásně vrněl. No prostě jsem zavládla čtyřnohé smečce tlapkou něžnou a zoubky rychlými a trestajícími.
Je moc fajn, že chodíme skoro pořád na cvičák. Je tam spoustu dobrých kamarádů a užijeme si spostu her, ale i výcvik. Zatím to vypadá, že to panička zvládá a že docela poslechnu. Tak se pořád usmívá... Podívejte se na fotku níže...není vidět jak je spokojená.... a to nesedím vůbec předpisově a sleduji kamarády za rohem..... Přesto s paničkou ráda cvičím.
Tak jsem byla na své první výstavě...bylo to docela v pohodě. Nebála jsem se ani bouchání praskajících balónků, ani velkých a uštěkaných psů. Prodíraly jsme se s paničkou i davy návštěvníků, nic mi to nevadilo. Od pana rozhodčího jsem se nechala pěkně prohmatat a moooc jsem se mu líbila. Však jsem taky vyhrála... Velmi nadějná 1..pěkná známka, snad přibudou i další. Brzy jedeme na klubovou výstavu a pak mám naplánováno i nějaké ty oblastní, to abych se prý pořádně otrkala.
Tak výstavy mi docela baví...zatím jsem i docela úspěšná ...mrkněte na moje výsledky do sekce výstavy... Ale daleko raději jsem na procházkách a nebo na cvičáku s pejskama. No a co je super? Výborně plavu, jsem skoro rychlejší než Šerda a umím se i potápět a voda není daleko, když je horko jsme každý den v Tyrce.
Jednou takhle po ránu mi nějak nebylo dobře, ale ještě jsem slupla pár křidélek, ale večer jsem už skoro nejedla. Měla jsem jen trošku žízeň. Panička mi změřila teplotu a trošku se vylekala, měla jsem 40,6 a to je i na pejska docela dost. Hned ráno jsme pádili k panu doktorovi. Panička pořád někam volala, pak jsme sedli do auta a jeli jsme do Karviné. Pan doktor mi píchnul injekci a nedal přívětivou diagnózu....pyometra...slovo co trochu straší. Bylo mi moc špatně, v očích jsem měla strach a únavu, do her a blbostí mi tedy nebylo vůbec. Prognoza špatná, lékař doporučuje to nejjednodužší....vykastrovat.
Panička o tom hodně přemýšlí, vím, že by chtěla chovat a starat se o moje štěňátka, ale zdraví je přednější. Jeli jsme domů a zase spousta telefonátů. Honza Vajc si zrovna létal ve cvičném tunelu v Anglii, protože se připravuje na Big Way - RW...to mu prý panička závidí...., tak znovu někam volá a pak se narychlo balíme Šerda s Pixelem zůstávají na zahradě my jedeme...ani nevím kam, lehla jsem si , nechce se mi ani dýchat...je mi hodně zle. Cesta je dlouhá, jeli jsme skoro 5 hodin, protože jsme zůstali v koloně na dálnici, ale v podvečer jsme dojeli na místo. Panička mne přivezla do Poříčí nad Sázavou k panu doktorovi Lázničkovi, to je největší kapacita v oboru reprodukce ... tak jsem v těch nejlepších rukách. Po dopolední injekci spadla trochu horečka, ale špatně je mi pořád.
Omatlali mi bříško a koukali na nějakou obrazovku...děloha plná špatného obsahu, ale naštěští je otevřená a tak se mi čistí. Dostala jsem znovu injekci a pak druhou a to byla hrůza, začala jsem se třást, chtělo se mi blinkat, čůrat, kadit, nevěděla jsem co dříve. Panička se mnou chodila kolem řeky. Celá jsem se třásla, ale byla jsem statečná stále jsem s paničkou chodila, byla jsem celá upatlaná, všechno se se smnou točilo, celé tělíčko se chvělo v křečích, ale za chvíli to přešlo. Vrátili jsme se do ordinace a pan doktor navrhnul, že by bylo lepší abych u něho zůstala. Hospitalizace...panička chvilku váhala a pak souhlasila. Abych pravdu řekla, tak mně to bylo v tu chvíli úplně jedno.
Panička s páníčkem odjeli a já jsem se celých osm dnů dostávala injekce po kterých mi bylo špatně. Léky na posílení, antibiotika a kdo ví co ještě. Děloha se vyčistila ledviny jsou v pořádku a vypadá to, že jsem zachráněná.... :- ) Už je mi dobře, ráda si hraju a vítám každého příchozího a že jich do ordinace přichází hodně. Vyhlížím, kdy už přijde ten den a uvidím paničku s páníčkem. A je to tady to je vítání až jsem trošku počůrala čekárnu. Panička i páníček jsou moc šťastní...hurá jedeme domů.
Dlouho jsme necvičili a tak to musíme dohnat... postupujeme pomalu jsem rychle unavená. Tak a je to tady... už nejsem sama ta krásná holka... do naší chlupaté smečky se přidala Trixi...tedy Acetrix Lenzo Nacambel, ale Trixi jí říkáme. Je to super, je to holka do nepohody a je pro každou hru a dovádí jako ďáblík. Šerda se s námi už moc nebaví, ale my dvě si vystačíme.
Nechá se okusovat, ale i já jsem teď hodně časaná, ale nečeše mi panička, ale Trixi. Její zoubky mi tahají za chlupy a už nemám žádné vousy, na zadečku mi nějak taky chlupy chybí a na těle to není tak vidět, ale panička říká, že na výstavu to tedy není. Jako by nestačilo, že nemoc si vzala asi své a chlupy mi nerostou tak jak by si panička přála, tak teď Trixi tu mojí chlupatou nádheru asi úplně zničí. I když se vlastně o chlupaté nádheře mluvit nedá, protože panička říká, že by si o mně ani kolo neopřela a na výstavy se nepodívám hodně dlouho. No tohle mi tedy vůbec nevadí, protože já raději běhám coursing a tam chlupy nepotřebuju.
No a nedávno jsem se dozvěděla novinku... už jsem zase hárala a byli jsme na ultrazvuku, aby jsme případné komplikace zachytili v počátku a už nikdy jsem nemusela zažít tu letní hrůzu. No a na doporučení pana doktora bych měla co nejdříve zabřeznout a tak se panička rozhodla, že na jaře při příštím hárání pojedeme za ženichem. Sice jsem mladá, ale jsem dobře živená...syrové masíčko mi mooooc chutná a vypadám dobře, tak prý to zvládneme. Ženicha jsme vybírali pečlivě a vypadá to, že pojedeme do Budějovic za princem Williamem ....tak se jmenuje : - )
Ani nevím jestli jsem ho vůbec viděla, no uvidíme jestli se mi bude dvořit, alespoň tak jako Pixílek... to bych mu dala ráda : - D
Je jaro ale příroda si to dělá po svém....pořád se hárání nekoná a tak se věnujeme běhání... Udělala jsem licenční běhy a čekám na potvrzení licence z ČMKU a bude se závodit :- ) To je určitě lepší než se starat o štěňata, ale asi mne to nemine.
Tak přišel ten správný den a my jsme se vydaly za ženichem, věděla jsem, že mne to nemine, ale i jsem se těšila. Jak jsem viděla Wiliama a to o něm říkali jaký je to krasavec a něžný princ, nebyla jsem stejného názoru. Tedy vůbec se mi nelíbil sice se snažil o něžnosti, ale já jsem se rozhodla, že tedy ne. Chtěli nás přidržet aby se to krytí povedlo, no a to neměli dělat. Vůbec se mi to nelíbilo. Začala jsem to tedy dávat patřičně najevo. Představte si dali mi na tlamičku, na mojí něžnou tlamičku i košík. No nepovedlo se ...... hi hi hi dokázala jsem prosadit svoji vůli. No a tak paničku napadlo, že mi představí ještě jednoho prince "Haryho" ....jé a to byl rozdíl, ten byl nádherný a jak se ke mně měl, krásně se mi dvořil, skoro jako Pixel. Naparoval se oblizoval mně a dával mi krásné pusinky. Tak tedy tenhle princ to je ten pravý.
Dílo jsme dokonali a dokonce dvakrát. Podruhé nás už nechali s Harýšem poběhat, pohrát si spolu jen při aktu nás trošku přidržovali, no aby jsme si prý samou láskou neublížili. Byli jsme na návštěvě u Pohančaníků to proto, že nás doma Dáša nemohla mít...ona holka k nakousnutí, v domečku se třemi potencionálními ženichy, to není to pravé ořechové, zato u Pohančaníků mají jen samé holky a představte si je tam i sestřička naší Trixinky. "Jokáček ". No jako by Trixině z oka vypadla, málem jsem se lekla kde že se tady Trixule vzala. Krásný domeček, hodní lidičkové, nádherné procházky a výhled přes Lipno Bůh ví kam. Tak holky se tam mají dobře. Moc děkujeme za poskytnutí azylu, kdo by si do domečku vzal beardedčí holku... no přece jen mooooc hodní lidičkové. No jestli by jste měli cestu někdy tam na tu naší stranu, tak se u nás stavte. Sice nemáme tak pohodlný a krásný domeček, ale mooooc rádi vás všechny uvidíme a Trixina by Jokulku jistě ráda naučila nějakou tu neplechu.
No nic mi není, nevím jestli jsem tedy březí.... jdeme s paničkou na ultrazvuk a paní doktorka řekla, že tedy nic nevidí. Šly jsme s paničkou ještě jednou a opět nic. Panička tedy doufala, že se prý alespoň jedno někam schovalo.
Neschovalo prostě jak jsem říkala na začátku na matku se moc necítím, tak asi matka příroda to zařídila tak, že se nebudu muset otravovat s ukňučenými stěňaty co by mně okusovali, tahali a škubali. No třeba si to rozmyslím a příště už paničce udělám radost a štěňátka budou.
Trixina mne už tak moc neškube, snažím se jí to oplatit, ale panička mi to nechce dovolit. Prý aby mohla alespoň s jedním psem na výstavu, když se jí bude chtít.
Hrozně ráda plavu a představte si Trixi je stejně dobrý plavec jako já. Jen Šerdík štěká na břehu.... no vím proč, protože mu nedovolím nosit aporty z vody. Občas panička nechá Šerdíka skákat do vody a nosit větvičky a aporty, ale to u toho nesmím být já.
Připravujeme se na coursingové závody... v srpnu budud mít závodní premieru...Šerda to už má za sebou a já se těším jak mu to ukážu...No jsem prostě lepší :o)
Jasně že jsem lepší než Šerdík....... na svém prvním závodě jsem byla na bedně : -)
Konkurence byla veliká, ale já jsem bojovala statečně ... porazily mne zkušené závodnice a i jejich plemenná příslušnost je pro coursing výhodou.
Jinak je to všechno fajn, Trixi je super kamarádka, je ochotná ke hrám v kterékoli denní i noční hodině .....
Pohoda, spousta masíčka, procházky, cvičení, běhání za střapečkem, plavání, hry, nádherné počasí.... volnost a hodně kamarádů, co víc si může pejsek přát. Jsem moooc spokojená :- )
Tak a už to přišlo, nejprve se doma šuškalo, že se pojede, zase někam na krytí, jestli by se to povedlo napodruhé. Pak to nějak utichlo a já jsem byla v klidu. No bylo mi trošku divné, že už mně nazamykají před Šerdíkem a že jsme pořád spolu. No když mi chtěl otravovat s dvořením v nepravý čas, tak jsem mu dala co proto, ale pak přišly dny kdy mi to jeho dvoření přišlo náramné a pak se to stalo. Šerda se hooodně snažil a snad ...to říká panička .... snad budou štěňátka. No uvidíme, nechám se překvapit i já : -)
Ani Šerdíkovi se nepovedlo být tatínkem .... no ono se říká co je v domě není pro mne :-)
Užívám si běhání, lítání po lese a zkouším se věnovat skotu :-) .... tedy zkusila jsem vletět mezi býčky a jalovice a trošku s nimi pracovat. Panička se trošku bojí.... no asi ne o mne, ale o sebe, jak jsem trošku popohnala jednoho býčka co rozběhl směrem k paničce.... jéééé ta utíkala, ale já jsem jí zachránila býčka jsem vrátila tam kam patří. Občas jsme na tu "důležitou" práci všichni, to je potom lepší práce lítáme kolem stáda ... paníčka říká, že si hrajeme, ale že to přijde : -)
Je tu opět jaro a s tím i další moje hárání.... tak prý naposled a jinak... no to slovo jsem ani nechtěla slyšet - "vykastrovat" - Nyní panička pro mne vybrala krásného mladého pejska z českého chovu - JCh. Barry White Old Tapis - " Merlin" no když je to ten kouzelník, tak ať se ukáže :- )
Tentokrát se nic nenechalo náhodě, co 4 den jsem chodila na vyšetření krve na progesteron a ještě v ten nejlepší den jsme nejprve jeli k panu doktorovi Lázničkovi, jestli je vše v pořádku a cesty jsou průchodné. Opět jsem absolvovala odběr a výtěr a všechno nasvědčovalo tomu, že se to dneska povede. Pak přišel ženich, byl krásně nesmělý a jemný, nejprve jsem moc nechtěla, ale pak jsem si dala říci. Když jsme za dva dna překrývali, tak už se mi to i líbilo.
Jaké bylo překvapení, když jsme s paničkou jeli 15. května na ultrazvuk.... panička tomu moc nevěřila a tak klidně přihlásila Trixinu na Intercanis a ještě v neděli jede posuzovat závody. No neví jestli jí to ulehčím a budud rodit v ten správný termín.... to si ještě rozmyslím.
Je mi zatím docela dobře, pomalu se mi špatně běhá a nejraději bych všechno jídlo co se servíruje zblajzla sama a proto jsem občas moc zlá na Trixinu i Šerdíka. No necháme se překvapit, kolik těch štěňátek vlastně bude, podle toho jak mi to už tlačí, tak hoooodně. Už aby to bylo za námi.
...tak a bylo jich sedm, jeden pejsek nepřežil moje skočení do bedny, ale ostataní krásně vyrostli a mají nové hodné páníčky...Ariska na obrázku úplně vlevo zůstala s námi doma....
Nerada se vystavuji, nerada cvičím, nejraději honím a z.... kočky a ještě jedna vášeň ...coursing, to je pro mne to nejlepší, proběhnu se zaměstnám mozek přemýšlením, kam ten střapec odbočí a pak se nádherně unavená natáhnu na zahradě a odpočíván. Všechno své umění jsem prý v genech předala Arisce a tak jsem ráda, že jsem alespoň k něčemu.....
Trochu jsem zestárla a uvědomila jsme si, že jsme vlastně smečka a smečce vládne fena a jen ta nejlepší může předávat své geny novým štěňatům a tak je Trixi velkou konkurencí a ještě je pouze jeden rok ode mne a tak jí musím co? ...no přece vyhnat, nedovolit jí být u nás, no a kdyby na to přišlo i zab....
Když se mnou cloumají hormony, tak jsem hrozná, tam kde potkám Trixi, tam jí napadnu, pokoušu a asi hodně psychicky deptám, jak se hladina hormonů zklidní, tak opět můžeme běhat spolu a moc mi nevadí. S velikou obavou tedy panička očekávala příchod Trixiných štěňátek, abych jim neublížila, když nejsou moje. Naštěstí pro ně jsem byla v hormonální rovnováze a docela jsem ty její štěňátka přijala.
No a co je nejlepší, tak nám doma zůstal Bakýš, Bakýšek, no můj miláček, teď když je dospělý, tak jsem vlastně zjistila, že on je ten, kdo by mohl posílit moje geny a být otcem mých štěňátek. Slyšela jsem, že první bude má dcera Ariska, která spojí své geny po mně s těmi co má Bakýšek. Oba pasou ovečky, což je naše původní poslání, tedy, původně jsme nepásli jen ovce, ale hlavně jsme hledali zatoulaný skot po Skotských pláních, ale protože jsme byli moc dobří, tak nás jako plemeno začali využívat i u ovcí. Dneska je pasení doménou border collií, ale beardedky se u ovcí také neztratí, jen pasou trochu jinak. Docela zajímavé je, že při chovu border kolií pod ISDS, tedy pracovní linie se používá přikřížení ke zklidnění práce a srovnání psychiky právě beardedka.
No a teď zase trochu k tomu co dělám já, vlastně nic moc, trénuji coursing a to je vlastně to jediné, co mi baví. No vlastně mne by bavilo všechno co s bych dělala s paničkou, jenže vlastně na procházky chodíme skoro vždycky všichni společně a tak se vlastně nic necvičí. Moc bych si přála abych chodila s paničkou sama a zase jsme cvičily, tak jak dříve, ale den má bohužel jen 24 hodin a zájmů a práce je moc. Pevně věřím, že se dočkám....
Tak Ariska si to užívala s Bakýškem a snad v říjnu 2015 u nás zase budou štěňátka, nebudou moje, ale přesto jsem v nich zanechala svoji genovou stopu. Stopu silného jedince s velice rozvinutým přírodním instinktem, s velkou touhou přežít, vše co se dá. Lovecký instinkt velice posílený běháním coursingu. Ale také mazlivá přítulná fenka, svým způsobem i poslušná a ovladatelná, jen ve vyhrocených situacích se raději spoléhám sama na sebe, než čekat pomoc od dvounožců. Pevně věřím, že štěňata budou zdravá a silná a najdou hodné a zodpovědné páníčky.
poslední aktualizace -
02.08.2015
webmaster © Breneva