Náš rok s ovečkami aneb, jak to vidím já Arisa

linka


Coursingová licence je dobrá věc, ale mám nyní v hlavě trochu zmatek, honit to co se pohybuje, nebo honit jen střapec. Nějak v tom nemám jasno a myslím si, že nejenom já. Jedni říkají, že to k ovcím vůbec nejde, jiní říkají, že pes je schopen rozlišit při jaké příležitosti se může dělat jedna věc a jindy je to prostě jinak. No já nevím, jestli ty lidi nekecají…. Mně se zdá, že nevím nic J
Pro jistotu jsme coursing vynechali a cvičíme ovladatelnost, ta se nám hodí u ovcí, já si totiž chci dělat s ovečkama, co chci já a nějaký povel, jako je, lehni, nebo stůj, mne moc nezajímá. Tak to musíme hodně procvičovat a hlavně bych se měla soustředit na paničku…. Ovečky, naše věčně omílané téma, když jsme u ovcí, co se lepí na lidi a nejsou běhavé, tak jsem taky pomalejší a klidnější a jsem schopná i přemýšlet, co asi ta panička chce a taky, světe div se, poslechnout. Čím jsou rychlejší ovce, tím jsem rychlejší já, a čím jsem rychlejší já, tím jsou rychlejší ovce … no a to je ten začarovaný kruh, tam mi to občas nějak sepne, že to co se pohybuje a rychle pohybuje, to se musí honit a ne pást. Tedy možná to tak z dálky vypadá, ale možná je to i jinak. Moje sebevědomí občas doma dostává na frak a tak jsem zjistila, že se dá zvyšovat sebevědomí u ovcí, ono zahnat nepřizpůsobivou ovci zpět do stáda, postavit se beranovi, no a jak se pes s nižším sebevědomím může postavit zlé ovci, no že jí kousne, to se rozumí… to se mi začalo líbit, že na moje kousnutí ovečka reagovala tím, co jsem chtěla, tak a jsme u toho… v učení je to prostě tak, co má úspěch, to se opakuje, no a teď si s tím paničko poraď, správně se do ovcí totiž kousat nemá. Teď jsme uhodili hřebík na hlavičku, to je to, proč se dávají ovce přede mnou na útěk…. Ovce není totiž vůbec hloupá, jak se traduje, je moc chytrá a dokáže odhadnout, co může od psa, co se blíží očekávat, pokud vidí nejistotu, tak se pro jistotu svou, prostě vzdálí a to je asi i můj problém a pravděpodobně i problém jiných pejsků.

vřesová ovce


Možná to panička vidí jinak…

Prosím neberte tuto mojí úvahu za návod jak se naučit pást s beardedkou ovečky, každý pes je jiný a co platí na jednoho, na druhého platit nemusí. Dobře to vím, protože k ovečkám chodím se dvěma psy a každý je úplně jiný. Snad vás to trochu zaujme, snad se i trochu zasmějete a možná vám to dá i chuť začít s beardedkou její původní „povolání“, tedy pasení.
S pasením jsem začínala již v roce 2010, Cherry, ani Mína se u oveček nijak moc neprojevovali, Cherry neměl v podstatě zájem vůbec a Mína zvládla košár, asi by zvládla i zkoušku vloh, ale protože ovečky byly moc daleko, tak jsme jezdit k ovcím přestali. Když se naše smečka rozrostla, tak jsem chtěla zjistit, zda by se neprojevila nějaká ta vloha u dalších našich chlupáčů. Postupně jsem k ovečkám vzala všechny naše psy, Cherry opět vyskočil z košáru a čuchal kolem, Mína chvilku kolem košáru běhala, ale pak se vydala k našemu batohu a tam si lehla, Trixi jak jsem jí pustila, tak začala štěkat a domáhat se mé pozornosti, nabízela různé chování, ale ovce jí nijak nenadchly. Baky byl v podstatě malé štěně, ale statečně sondoval, co to za tím plotem je, když se ovce začaly pohybovat, tak uskočil, ale opět se vrátil a zvědavě ovce okukoval. Jako poslední jsem k ovcím pustila Arisu…. Pěkné kroužení kolem košáru, velký zájem o ovce, v košáru následování a mimo košár přihánění ovcí směrem ke mně…. Silný zájem a asi také vloha a tak jsme propadly s Arisou kouzlu pasení….

pasení


Tak a zde je velká a myslím si, že dobrá rada: „Vždy začněte pracovat pod vedením, někoho, kdo rozumí pasení se psy, co pasou tradičním stylem.“
My jsme takto nezačaly a tak jsme dělaly a děláme spoustu chyb, které se nám těžko napravují. Bohužel jsme nikoho takového na začátku neměly a tak jsem začala pracovat se syrovou vlohou, pro práci nablízko, nevšimla jsem se zvyšování sebevědomí psa občasným kousnutím a Arisa v začátcích nebyla tak poslušná, jak by měla být. Vlastně jsme si jen půjčovaly ovečky, kolem nás byli lidé, co pásli, ale 99% jich mělo borderky a to je úplně něco jiného, hlavně se učí jinak pracovat. Na začátku jsem tedy nevěděla jak ta práce má vypadat, co by měly dělat ovce, co bych měla dělat já a jak přesvědčit psa, dělat to co chci já a ne to co chce on. Jezdila jsem na jedno místo, ovečky byly zvyklé na lidi, na psy, prostě ochozené ovce zvyklé na všechno. Dle mého názoru jsme v nácviku různých vedení dobře postupovaly, ale pravda to z mého nynějšího pohledu nebyla. Sice Ariska byla schopná přivést ovce i na dost velkou vzdálenost, díky ochození a „lepivosti“ to i vypadalo kultivovaně, ale pasení to nebylo. Někteří lidé kolem nás, nás chválili, jak nám to jde a tak jsme se rozhodly, že pojedeme na zkoušky.
Tak jsme se přihlásily na první zkoušky, jely jsme s Ariskou na Slovensko, na klubové závody BBBCK.  Bylo hrozné počasí, celý den, pršelo, byla hrozná zima, nebylo se kam schovat. Nejprve se páslo v CS stylu HWT i trialy. Vlastně poprvé jsem viděla naživo závody a zkoušky, ovšem v CS stylu. Ovce byly rychlé a hlavně nechtěly vůbec být na místě, kde se konaly závody, ale chtěly do stájí.  I hodně ostřílení borci, měli velké problémy nenechat si ovce utéct. Pak přišly na řadu HWT pro tradičňáky, první pes, DISK, druhý pes DISK, třetí pouze 35 bodů, takže bez zkoušky a pak jsme přišly na řadu my. Byla jsem tedy hodně nervózní, Arisa začala poměrně dobře, ovce z košáru vyhnala napoprvé a to bylo tak vše. Košár byl asi 6 m od lesíka, za kterým byla cesta ke stájím a ovce, jak vyběhly z košáru, vydaly se do lesa a chtěly domů. Sice jsem psa do lesa za ovcemi vyslala, ale byla jsem zastavena a musela jsem psa odvolat, protože by si mohly ovce díky zbrklosti a rychlosti psa zlomit nohy. Takže po asi 40 vteřinách jsme skončily s diskvalifikací.  Následovala zkouška vloh, bylo přihlášeno hodně pejsků, stále pršelo, převlékala jsem si už třetí oblečení, Arise bylo zima…. Zkoušku vloh jsme zvládly, nebylo to sice moc pěkné, alespoň mně se to moc nelíbilo, ale zkoušku jsme měly.

pasení


Začala jsem hledat i jiná místa na pasení a sbírat spoustu informací, koukat na videa, číst … to už jsme měly štěstí a našly jsme lidičky, co se nám začali věnovat a řekli nám, co všechno děláme špatně. Neměla jsem zvládnuté zastavení, alespoň na 90 % J, zpomalení nefungovalo, Arisa měla oblíbenou jen jednu stranu obíhání ovcí a donutit jí oběhnout ovce po směru hodinových ručiček, byl v podstatě nadlidský výkon, no a teď nás čekala veliká dřina. Alespoň jsem začala mít představu, jak by to mělo vypadat, střídala jsem ovce, naučila jsem se jak psovi ukázat, kam má jít. Stále jsme měly problém s občasným kousnutím, na farmě kam jsme jezdily nejčastěji, se nějaké to kousnutí vůbec neřešilo, ba dokonce bylo povzbuzováno u málo sebevědomých jedinců a tak jsem to vlastně vůbec neřešila a to jsem měla. Jak víme, co má u psa úspěch, co funguje v nějaký jeho prospěch, tak se opakuje, to je princip pozitivního výcviku a tak když je pes nejistý, může se stát, že pokud mu strategie, cvaknutí zuby, kousnutí, štěkání začne fungovat k jeho zamýšlenému cíli, tedy odvrácení hrozby, tak to začne dělat častěji a může se stát, že to bude jeho strategie už napořád. Naštěstí u Arisy to takhle nebylo a kousání do oveček již snad máme pod kontrolou. Naše práce se zklidnila, občas bylo na co se koukat a opět jsme se rozhodly zúročit naše snažení zkouškou HWT. Tentokrát jsme se vydaly do České Rybné. Počasí nám přálo, bylo slunečno, ne moc horko, jen ovečky nás překvapily, byly nezvykle malé, připadaly mně o něco málo větší než Ariska, hodně rychlé a samozřejmě zvyklé na práci borded kolií, tedy na dálku. Na této zkoušce jsme došly dále… Vyhnání z košáru se nám povedlo až na podruhé, zastavení, abych mohla zavřít dveře košáru, se nám také povedlo, ale pak se nám ovečky rozpohybovaly… Vyslala jsem Arisku pro ovečky, ona je dostihla, otočila, ale nebyla jsem schopná jí zpomalit a tak ovečky prosvištěly kolem mne na druhou stranu, tak se to opakovalo několikrát Arisce se líbilo lítat za ovečkama otočit jejich směr běhu a opět běžet za nimi….. zpomalení nepřicházelo v úvahu, stopka nefungovala… nedalo se nic dělat Arisku jsem přivolala, chytila a tím naše zkouška skončila. Paní rozhodčí nás, ale přesto pochválila za úsilí, veliký zájem o ovce a vytkla nám neschopnost psa zastavit. Po zkouškách jsem dostala možnost si ovečky tréninkově v ohrazeném prostoru znovu „popást“. To slovo je záměrně v uvozovkách, protože o pasení se nedalo vůbec mluvit. Ovce byly ve velkém ohrazeném prostoru v klidu se pásly, a jak spatřily na 20 m Arisu zneklidněly (nebyly to ovečky použité pro zkoušky), zvedly hlavu a daly se do pohybu. Ariska šla se mnou v klidu u nohy, její zájem byl převeden na mně a ne na ovce. Když jsme se více přiblížily, ovce začaly utíkat a to byla Arisa stále u nohy bez pohledu na ovce. Ovce se dostaly do rohu, kde se srotily a zůstaly stát, při našem přiblížení na 5 – 7 m začaly panikařit, vrážet do plotu a tak jsem pokus o pasení vzdala. Moje vysvětlení, našeho celkového neúspěchu bylo, že prostě ovce nejsou zvyklé na psy a my nejsme schopné ještě pracovat, tak jak bych si představovala.

pasení


Dále jsme trénovaly, snažily jsme se, ale s výsledkem jsem až tak spokojená nebyla. Velikou pomocí byl výcvikový tábor pasení v Martínkovicích. Tam jsme se dozvěděli spoustu nových věcí, bylo nám vysvětleno, jak mám s tím střeštiprdlem pracovat aby se uklidnila u ovcí a jak trénovat různé prvky a konečně jsme viděli pracovat více psů pasoucích tradičním stylem. Pečlivě jsme naslouchali hodnocení ostatních, vysvětlování kde kdo udělal chybu a snažila jsem se z těchto chyb poučit. Na táboře byl i náš Baky, který je úplně jiný než Arisa. Je klidný opatrný, rozvážný na mne trochu pomalý, je i trochu svéhlavý, ale je to pohodář. O ovečky zájem měl, trochu obav bylo vidět, když ovce nechtěla jít, raději se stáhl (v 10 měsících je to ještě prý moc štěně). Postupně se okoukal, okolo košáru začal pracovat s nadšením. Obíhal kolem košáru, ale nechal se zastavit i obrátit směr jeho běhu. V košáru byl hodně opatrný, ale postupně ztrácel obavy i strach a byl více soustředěný, bylo vidět jak má radost, že ho ovečky poslouchají. Na závěr tábora Baky složil zkoušku ZVOP a Ariska se umístila na krásném 9. místě ve farmářském závodě. Vůbec poprvé jsme prošly celý parkur, ovce nám neutekly, sice stržených bodů bylo hodně, ale i tak jsem měla velikou radost. Tohle soustředění mi opět nalilo sílu pokračovat ve snažení naučit se pást.
Opět na řadu přišlo hledání nových ovcí, nových lidí, videí, textů…. Na řadu přišlo i celkové zklidnění psa, nácvik poslušnostních prvků, nácvik ulehnutí na jakoukoli vzdálenost v jakékoli rychlosti, to je pro nás poměrně nadlidský výkon a ovládnutí zpomalení psa, v neposlední řadě i stranové vedení.
Našly jsme nové neochozené, poměrně rychlé a běhavé ovce a u nich Elišku se šeltií, která nám moooc pomohla. Později nám sice řekla, že pasení s Arisou neviděla moc růžově a její občasné kousání jí moc trápilo, ale usilovnou prací jsme snad dosáhly výsledku, který přinese nějaké ovoce. Bakýšem byla nadšená, jeho práce se nedala s prací Arisy vůbec srovnat. Klid pohoda, jeho i ovcí, dobré stranové vedení a hlavně vůbec ovečky nekouše .

pasení


Byl to Elišky nápad zkusit s Ariskou napotřetí HWT a jet na „Dajaveru“ za ovečkami. Sama chtěla zkusit farmářský závod v tradičním stylu, který se tam konal, a tak jsme jely všichni společně. Dopoledne jsme s údivem sledovaly překrásnou práci různých pejsků, ovce byly rychlé nepříliš kontaktní, ale nebály se. V závodě bylo mnoho zajímavých prvků, které se na závodech IHT nevidí a tak to bylo moc poučné. Obdivovala jsem dlouhé rovné linie vedení. Tlačení ovcí od ovčáka i rychlé zastavení ovcí pouze psem bez ovčáka. Bohužel se Elišce nevedlo a po vyhnání z košáru se její chybou ovce rozhodly jít domů a šeltička nedokázala jejich rozhodnutí změnit i když se hodně snažila. Protože ovečky utekly ihned po opuštění košáru, byla Elišce dána možnost si ještě jednou tréninkově parkur zajít a bylo jí to obodováno. Kdyby neudělala tu první chybu a trénink byl závod, tak by byla třetí L Ale na kdyby se nehraje a tak to byla jen další zkušenost a podnět k další práci.  Odpoledne to čekalo nás… byla jsem hodně nervózní, sice den předem Ariska pásla jako z partesu, ale věděla jsem, že to vůbec nic neznamená. Terén byl do kopce, což nemám vůbec ráda, protože mám problém s couváním do kopce i s kopce a nechat Arisku „bez dozoru“ je mnohdy cestou k nezdaru. Pečlivě jsem si vyslechla, co všechno máme udělat a v jakém pořadí a jakým stylem. Co musíme, co nesmíme, na co si dát pozor… kam ovečky rády utíkají. Zdálo se mi, že je těch informací nějak moc…. Přišla řada na nás a my jsme vyrazily. Nejprve jsem si Arisku opracovala vedením kolem košáru, po chvíli jsem ho otevřela a doufala jsem, že ovečky vyžene i pouhým oběhnutím zvenku košáru, bohužel se to nepodařilo, ovečky se semkly uprostřed a tak musela jít Ariska dovnitř. Vběhla tam zaštěkala zaútočila a ovce vyvedla, košár jsem zavřít nemusela a tak jsme se vydaly na parkur. Když nad tím nyní přemýšlím, zjistila jsem, že nevím vůbec nic. Podle videa a fotek se nám docela dařilo, Arisa nabyla tak moc hrrr, podařilo se mi jí zpomalovat a zastavovat i zalehávala tak jak měla. Jen já hlava děravá v radosti, že jsme ovečky napodruhé dokázaly zapást a Arisu zastavit jsem Arisu nepřivolala a neprošla se s ní kolem ovcí a to nás stálo 10 bodů dolu, které vůbec nemusely být strženy. Podařilo se nám pěkné zastavení u simulace silnice.  Dokázaly jsme ovce zastavit v blízkosti košáru, který jsem otevřela a jediné co jsem měla na paměti, že dveře už nesmím pustit, aby nebyly další body dolů. Vyslala jsem Arisku pro ovce, Arisa ovce trochu rozstřelila, ale naštěstí je velice pěkně dala opět dohromady, podařilo se mi jí skoro zastavit a tak se ovce uklidnily a ne úplně ochotně do košáru došly. Dveře jsem nepustila, zavřela jsem je a spadl mi kámen ze srdce….. Sice jsme ztratily dost bodů za dvě kousnutí a moji zapomnětlivost, ale konečně jsme zkoušku splnily.  Měla jsem ohromnou radost a velikou chuť zase pracovat a zlepšovat co se dá, a zlepšit je vždy co.

pasení


V podstatě každý týden jsem byla u ovcí, opět jsme se o kus posunuli nejenom s Ariskou, ale i Baky se hodně zlepšil. Měla jsme radost, práce nás moc těšila, hlavně byly vidět pokroky… Ariska kousala stále méně a méně. Zalehnutí bylo rychlé a hlavně jsem dokázala Arisu zastavit a odvolat od prchajících ovcí. Baky se pěkně naučil obíhat ovečky oběma směry, sice někdy si postaví hlavu a obíhá podle jeho přání, ale mnohdy jsme zjistili, že ho posílám špatně a tak, protože je to z hlediska psa a jeho instinktů prostě jinak, udělá to po svém a lépe než kdyby poslechl mne. I to je zjištění jak je moc důležité umět číst, nejenom svého psa, ale hlavně ovečky a znát jejich úmysly a poslat psa vždy na tu správnou stranu. To se budu muset ještě moc učit.
Protože plánujeme na příští rok s Ariskou štěňátka, to bude nucená pauza u oveček, tak jsem se rozhodla ještě v závěru roku zkusit první z triálů. Poslední závody se konaly blízko nás, na místě kde trénujeme a tak jsme se přihlásily. Jaké bylo naše překvapení, když jsme v týdnech před závody dostaly za úkol opracovat ovečky z velkých pastvin a připravit je na závody. Tak jsme si opět zkusily ovce, se kterými se nepracuje, jsou hodně běhavé a k lidem skoro vůbec nejdou. Nebylo to sice ukázkové, občas nám ovečky utekly, ale dokázaly jsme je dostat tam, co jsme chtěly, dokonce i trychtýř se povedl, zapasení moc nešlo, ale zastavit psa na dálku a zalehnout ho i když byly ovce blízko, se několikrát povedlo. V sobotu před závody jsme trénovaly u Elišky a ještě i v neděli před závody jsme si jely trochu opracovat ovečky a hlavně jsem si myslela, že pokud bude Ariska již ráno u ovcí a pak se jen kousek přesune na závody, tak už bude klidnější a nebude kousat a trochu zpomalí. Tohle zkušenost jsme měly z tréninků, první pasení bylo vždy hektické, druhé lepší a další bylo mnohdy velice zdařilé, ale před závody se nikdy s ovečkami zkoušet nemůže a tak jsme velice uvítaly tuhle možnost. Myslím, že nám to pomohlo. Ráno pasení Arisce šlo a tak jsem již nebyla tak nervózní jako před zkouškou HWT, vždyť to byl závod a prý je první triál snad i lehčí než HWT. Sice když jsme se dozvěděly, že dva z účastníků HWT test neudělali, tak jsme trošku znervózněly, ale nebylo to tak strašné. Bylo nás pět účastníků a na řadu jsme šly podle losu jako třetí. Z košáru se nám povedlo ovečky vyvést v klidu, zastavit je před košárem se povedlo až na podruhé, ale pak jsme krásně držely rovnou linii skrz bránu, zastavení v pořádku, jen se zapasením jsme měly problém. Na vedlejší pastvině probíhaly HWT CS a ZVOP a u plotu byly ovečky, které čekaly na vystřídání. Naše ovečky se pořád chtěly k těmto ovečkám připojit a nechtěly se zastavit a pást se ve čtverci, který byl od plotu vzdálen asi pět metrů. Utekly nám k plotu, ale Arisce se povedlo je od plotu odehnat a když měly hlavy směrem od ovcí na vedlejší pastvině, tak se zapásly. Pak opět rovná linie ke kolíku a vytáhnutí ovce ze stáda, a nakonec zpět do košáru. Vedlo se nám …. zkouška na výbornou, ale na bednu jsme nedosáhly…. byly jsme čtvrtí.
Tak to byl náš rok s ovečkami…. Byl to rok plný zklamání a neúspěchů, bezradnosti, ale i radosti z toho, že to psy baví, že spolu trávíme čas plný her i práce. Máme doma pět beardií, každá je úplně jiná s každou se musí pracovat jinak. Každou baví něco úplně jiného. Ale společným zájmem jsou chvíle strávené společně v přírodě, na loukách a v lesích. Chození po horách a procházky s psími kamarády. Pasení je pro některé jen třešnička na dortu a tak to má být. Když už žádnou zkoušku nesplníme, nic se neděje i tak jsou naši psí společníci vynikajícími kamarády a jsem ráda, že je máme.

zpět

linka
poslední aktualizace - 04.08.2015
webmaster © Breneva