Socializace (latinsky socialis = společný) je sociologický pojem, který označuje proces, během kterého se jedinec začleňuje do společnosti. Probíhá-li socializace úspěšně, individuum má v sobě zakotveny sociální normy, hodnoty, vystupování, ale také i sociální role svého společenského okolí.
Toto je suchá definice, ale co to znamená v životě štěněte.
Proces socializace u štěněte je vývojem komunikačních schopností v rámci svého druhu a mimo něj a jeho schopnost vyrovnávat se s nejrůznějšími situacemi v nejrůznějších prostředích.
Osobnost a chování dospělého psa bude silně záviset na tom, jak štěně komunikovalo se sourozenci, s matkou, s lidmi a jak se vyrovnávalo s vnějšími vlivy v prvních 12 týdnech života. Značnou, ne-li plnou odpovědnost za socializaci štěněte tedy nese chovatel.
Vývoj štěněte probíhá v několika fázích.
První je fáze vegetativní.
Vegetativní fáze trvá od narození do asi dvou týdnů života štěněte. Novorozené štěně je slepé a hluché, oční víčka i zvukovody jsou ještě zarostlé. Orientuje se proto pouze hmatem a čichem. Nemá vyvinutou termoregulaci a k udržení vlastní tělesné teploty potřebuje teplo z vnějšího prostředí. Teplo mu musí tedy zajistit chovatel. V tomto období štěně většinu času prospí, živí se výhradně mlékem a k vyměšování potřebuje pomoc feny, která jej stimuluje olizováním břicha a okolí konečníku. V této etapě svého života se štěně plazí, směrem k matce či sourozencům a kývavým pohybem hlavy a takzvaným mléčným krokem stimuluje struk feny při sání mléka.
Přechodná fáze je druhou fází
Už kolem 10 dnů věku začínají štěňata otevírat oči, ale sítnice se plně dotváří až o několik dní později. S novými podněty se vývoj štěňat zrychluje - začínají se stavět na vratké končetiny, dokáže se samo vyprázdnit, začíná si hrát se sourozenci a prozkoumává porodní bednu. Prořezává se mléčný chrup, učí se vyprazdňovat mimo pelech a už mají dokonale vyvinutou termoregulaci.
Přichází třetí fáze – vtiskávání – zde již mluvíme o rané socializaci
Tato fáze je přibližně od 3 týdnů, a končí 7 týdnem, v tomto věku štěněte začne chovatel svojí péčí ovlivňovat jeho chování, které je částečně výsledkem genetické výbavy, ale částečně také obrazem právě toho, jak se o něj v tomto věku staral, v jakém prostředí vyrůstalo a jak bylo aktivní. Chovatel by měl štěňatům poskytnout co nejrozmanitější prostředí s různě barevnými, velkými a zvukově zajímavými věcmi. Štěňata by měla mít možnost se pohybovat po různých površích, lino, dlažba, koberec, tráva, kamínky… Měla by se naučit chodit po vyvýšeném povrchu, malé schůdky, houpačky v malé výšce, Zvykat je na různé zvuky, mixer, vysavač, pád pokličky, sekačka, cirkulárka a podobně. Je dobré štěňata seznámit s jízdou autem a to nejenom při návštěvě veterináře. Návštěvy dětí a různých lidí, muži, ženy, simulovat chůzi o berli. Štěně by si mělo zvyknout na různé manipulace s ním. Hlazení, braní do náruče, prohlížení a prohmatávání nožek, uší, prohlídka tlamy a zubů. To vše bude štěně potřebovat ve svém dalším životě. Nácvik česání, koupání ve vlažné vodě, popřípadě vysoušení srsti fénem, či jen pouhý zvuk vysoušeče a zvyk na závany teplého i studeného vzduchu.
Nácvik osamocení jednotlivého štěněte, nácvik uzavření v přepravním boxu, zvyk na obojek a v neposlední řadě i připravit štěně na chůzi na vodítku. Štěňata by se měla seznámit i jinými psy. Samozřejmostí je to, že by to měli být psi nekonfliktní plně očkovaní a zdraví. Měli by se dostat i do jiného prostředí, než je jen byt, či dům a zahrada chovatele. Výlet na louku za městem, nebo i do města je také velice prospěšné. Tohle vše a spoustu jiných věcí čeká správného chovatele, ne vždy se tak ovšem děje.
Díky pravidelné péči chovatele a hrám s lidmi během prvních sedmi týdnů života, se štěně učí důvěřovat lidem a komunikovat s nimi. Bez těchto zkušeností mají psi v dospělosti problémy v soužití s lidmi. Psi, kteří byli od lidí izolováni, nebo poznali pouze chovatele, se většinou nehodí do rodin s dětmi nebo do domácností s více členy. Tento handicap je možné občas překonat, ale téměř vždy je to velmi složité a mnohdy nemožné.
Důležitou roli v tomto procesu hraje i matka.
Pro život štěněte je důležitá psychika matky i potomků v prenatálním období. V této době se utvářejí hlavní rysy typu osobnosti, zapisují se první vjemy a tělesně předávané podněty. Životní podmínky v době březosti a odchovu štěňat mají velmi výrazný vliv na vlastnosti jedince v dospělosti. S tímto vědomím by měl chovatel k odchovu vrhů přistupovat. Správná výživa a pohoda březí feny bez stresu je tedy první základem zdravého a vyrovnaného štěněte.
Od matky štěně dostává první stimuly dýchat, sát a vyměšovat. Matka překusuje pupeční šňůru, štěně několikrát denně čistí, zahřívá jej a zajišťuje mu bezpečí a pohodlí. Matka mu také vštěpuje disciplínu hned, jakmile jeho chování překročí hranice, které zná jen ona. Poskytuje mu vše, co potřebuje. Její chování velice zásadně ovlivňuje chování štěňat a proto je velmi důležité aby matka byla celou dobu v kontaktu se štěňaty, ve čtvrtém nebo pátém týdnu může trávit nějaký čas odděleně, aby si odpočinula od stále více a více dotírajících štěňat, které matku koušou, tahají a snaží se jí zapojit do jejich her.
Ve vztahu k sourozencům se štěně učí komunikovat s ostatními členy svého druhu. Ve svých hrách se štěňata učí dominanci i submisivitě, poznávají první základy párového soužití, stimulují si smysly a fyzickou zdatnost. Psi, kteří nemají sourozence nebo byli od nich příliš brzy odděleni, mají zpravidla problémy se soužitím s jinými psy v dospělosti. Pokud neví, jak se mají chovat v přítomnosti jiného psa, stávají se buď přehnaně plachými, nebo agresivními. Velmi často pak strádají, pokud se dostanou do domácností s více psy.
Tak zde jsme se dozvěděli, co vše by měl chovatel udělat pro zdárný vývoj jeho odchovu a jak tedy poznat, že je vše v pořádku. Koupí štěněte jsme se rozhodli spojit náš život s životem pejska a jistě máme i nějakou představu, jak by náš život se psem měl probíhat, jaké máme plány, co budeme se svým pejskem dělat, zda se chceme věnovat nějakému sportu, nebo náš pejsek bude naším společníkem ve všech aktivitách našeho společného života. V každém případě chceme, aby náš pes byl nekonfliktní, sebevědomý a rámci možností poslušný, nebál se a byl prostě společník, jak má být. Základem je tedy koupě správně nasocializovaného štěněte. Dobrá je možnost vidět štěňata několikrát ještě před odběrem. Pokud přijdeme na návštěvu za štěňaty a štěňata vlastně nevidíme, protože jsou schovaná v různých koutech zahrady či pokoje a pokud se nám je podaří odlovit, se vzpírají dotyku a matka ustrašeně sleduje vaše počínání je lépe se otočit a na takovém místě si štěně nevybrat. Myšlenky hlavně té ženské časti rodiny, že štěňátka z tohoto prostředí musíme zachránit, jsou velmi nebezpečné. Koupí takového štěněte si připravíme mnohdy velice nelehký úkol na příštích 10 – 15 let. Mnohdy soužití s takovým psem není skoro možné.
Pokud přijdeme za štěňaty, tak by se měla štěňata po chvilce váhání, která vůbec nemusí přijít, rozběhnout za novým podnětem, tedy Vámi. Měla by se nechat hladit, vzít do náruče. Měla by dychtivě spolupracovat při pokusu o hru, hračky by měly být součástí prostoru, kde štěňata jsou. Štěňata by měla být čistá a přiměřeně akční. Za špínu nepovažujeme zbytky hlíny z tunelových hrabacích her, které jsou velice oblíbené. Štěňata by si měla hrát i spolu navzájem a matka štěňat by měla vše pozorovat a zapojovat se do her s nimi. Samozřejmě by měla i komunikovat s návštěvou. Ustrašená matka není dobrou vizitkou. Pokud je na místě více dospělých psů, měli by být beze strachu a také se zapojovat do her.
Základem je tedy dobrá komunikace chovatele se zájemcem o štěně. Možnost několika návštěv v období před odběrem. Koupit si štěně s tím, že ho chovatel doveze na nějaké smluvené místo, bez návštěvy místa, kde štěně vyrůstalo je nezodpovědnost. Není možné zjistit jak na tom štěně je. Případné problémy s převzetím je mnohdy prezentováno jako stres z cesty a únava.
Spousta různých titulů otce i matky ještě nezaručuje, že je vše v pořádku, stejně tak jejich absence nic nevypovídá o tom, že ze štěněte nevyroste nádherný zdravý jedinec, který na tituly dosáhne, pokud po nich budeme toužit.
Chovatel dává základ, který je neopominutelný v životě psa, nejenom správná socializace, ale i správná výživa a čistota prostředí kde štěně vyrůstá. Je velice těžké dosáhnout čistotnosti v novém domově, když bylo u chovatele zvyklé na přítomnost exkrementů a loužiček v místě kde žilo.
Chovatel by se měl postarat, aby štěně připravil na samostatný život mezi lidmi a ostatními zvířaty. Tomuto procesu se tedy říká socializace. Jakmile se štěně dostane do svého nového domova, měl by tento proces pokračovat, protože jeho chování se stále vyvíjí. První týdny v novém domově jsou v socializačním procesu nejdůležitější. Několik dnů by se měl nový majitel štěněti plně věnovat, aby nepocítilo ztrátu matky a sourozenců. Mezi sedmým a desátým týdnem mohou přijít další problémy. V tomto období ztrácejí některá štěňata své sebevědomí. Je pro ně těžší vybudovat si důvěru a běžné věci je dokáží vystrašit. V situacích, kterým dříve čelili sebevědomě, se nyní chovají velmi plaše. Takovými podněty může být hluk, noví lidé, trochu drsnější hra, návštěva nového místa atd.
Podle odborníků na psí chování tato změna nemusí mít nic společného se změnou prostředí nebo se oddělením od sourozenců a matky, protože se toto chování může objevit i u štěňat, která zůstanou ve vrhu pohromadě. Není třeba se nijak znepokojovat, štěně z tohoto období vyroste. Noví majitelé štěněte by neměli pejska přehnaně ochraňovat a izolovat ho od okolního světa. Je ale lepší týden až dva týdny štěně seznamovat s novými věcmi a místy pomaleji. Přibližně ve dvanácti týdnech toto období přejde a ve většině případů štěně znovu získá své sebevědomí a bude se ochotně seznamovat s novými lidmi, zvířaty a místy.
Socializace v průběhu prvního půl roku života
V prvním půl roce života je pro štěně velmi důležité, aby se seznámilo s co nejvíce situacemi, potkalo co nejvíce lidí a přátelských psů, navštívilo co nejvíce různých míst a poznalo co nejvíce věcí, abychom z něj vychovali vyrovnaného sebevědomého psa. Psi, kteří jsou během prvních měsíců života izolovaní, mohou mít v dospělosti množství problémů. Někteří se mohou stát agresivními nebo mohou být naopak přehnaně plaší a bojácní. Nebudou mít dostatek sebevědomí při setkání s novými lidmi, budou k neznámým lidem a situacím nedůvěřiví. Na vodítku budou vrčet a štěkat, budou utíkat před ostatními psy a před dětmi. Když se dostanou na neznámé místo, budou se schovávat za pána a budou se třást strachy, mohou se ze strachu i pomočovat. V nejhorších případech by se mohlo stát, že budou ze strachu napadat. Toto chování pramení právě z nevyrovnanosti a strachu, pes neumí nové situace správně vyhodnotit, neví jak správně reagovat, a proto může být agresivní. Aby takovýto mladý pes získal znovu sebedůvěru je potřeba hodně trpělivosti, času, někdy i rady odborníků, a přesto se nemusí vždy chování psa zlepšit. Některá promeškaná období v životě štěněte se vlastně již nedají nikdy nahradit a dohnat. Zanedbání socializační fáze je prakticky nenapravitelné, a proto je nutné, aby štěně poznalo již od malička co nejvíce situací, lidí a psích kamarádů, aby z něj vyrostl dobře socializovaný a vychovaný pes.
Pes označený jako nesocializovaný nebo málo socializovaný, nevhodně či nepřiměřeně reaguje na běžné situace a věci. Trpí nejen jeho nervová soustava, tedy on sám, ale také majitel a okolí. Nevhodnou reakcí může být jak nepřiměřená bázlivost, tak agresivní chování, které většinou pramení ze skrytého strachu. Pes, který neví, jak na vzniklou situaci reagovat, reaguje pudově (útěkem) či "zkratově" kousáním. Takový jedinec je nebezpečný svému okolí i sám sobě (např. při útěku jej může srazit auto či se může ztratit). Každý majitel psa by měl věnovat socializaci svého psa maximální pozornost, měla by to být jeho povinnost. Pokud socializaci a základní výchově nechce nebo nemůže věnovat svůj čas, neměl by si psa pořizovat, protože trpět nakonec budou všichni.
poslední aktualizace -
04.08.2015
webmaster © Breneva